Terapie je pro mě velmi přínosná. Po každé terapii si v sobě procházím co mi vlastně pan Paleček odhalil. Je to zvláštní, jak si žijeme se své bublině, svázáni vlastními a společenskými pravidly, až nemůžeme dýchat. Po 4 terapii je mi mnohem lépe. Vím, že mě čeká dlouhá cesta, protože dlouho jsem neřešila svoje pocity, co se v mládí naučíš, je nyní těžké pochopit, proč dělám to a to. S tím mi nyní pomáhá můj terapeut. Než jsem začala chodit na terapii, tak jsem viděla jen tmu (povinnosti, trápení, smutek neskutečnou únavu), točila se mi hlava, nemohla jsem dýchat. Teď vidím slunce, ještě je daleko, ale už mě hře, už nevstávám s těžkým tělem, které mě jen otravuje. Zase se začínám milovat, zase si začínám věřit, a to vše chci dát svým dětem. Podaří se mi to s pomocí mého terapeuta.